Město bylo cíleně založeno u životadárné řeky. Řeka byla vždy součástí Krnova, měla vliv na jeho urbánní strukturu, provoz, na jeho genia loci. Způsob využívání řeky i její podoba se během času měnily. Nejen v Krnově, ale obecně ve všech městech, která mají tu devízu, že jejich centrem protéká velká řeka, je řeka a její okolí vnímáno jako důležité veřejné prostranství, které má sílu lidi k sobě přitáhnout, poskytnout jim příjemný prostor k setkávání a umožnit jim blízký kontakt s přírodou uprostřed města. Mikroklima řeky a jejího okolí se stává čím dál více ceněným aspektem v přehřívajících se městech. Řeka nabízí vegetaci kvalitní životní prostor, možnost dorůst konečných velikostí a dožít se dlouhého věku, což je v soudobém městě plném inženýrských sítí a dlážděných ploch opravdu vzácné. Přírodní úprava řeky nabízí vodě rozliv na bermu a do širšího přírodního okolí, tak aby voda městem jen neprotekla, ale měla možnost se opravdu podílet na zpříjemnění jeho mikroklimatu.

Řeka není novým prvkem urbánní struktury Krnova, naopak, od prvopočátku se podílela na jejím utváření, a tak jsou zde veřejné prostory již definované. Návrh jen hledá jejich novou podobu, která je udělá pro lidi dostupnějšími, příjemnějšími, obyvatelnějšími a po všech stránkách lépe uchopitelnými, tak aby se nejen místní dokázali s řekou více ztotožnit a přijmout ji za své místo k životu.

Nejvíce energie je věnováno náplavce, navržené v místě tzv. Krnovského Manchesteru. Kouzlo daného úsek spočívá v sevření řeky mezi vysokými kamennými sokly. Různorodost soklů vypráví historii místa. Jako dlážděná náplavka je navržen levý břeh blíže k centru. Pravý břeh, pohledový z náplavky, zůstane v přírodní podobě, kdy kamenné zdi dobíhají do zatravněné bermy, která přechází dále do přírodního břehu. Na levém břehu kontrastují nepravidelné sokly budov s pravidelně řezanou kamennou dlažbou náplavky, která je místy na břehové hraně přerušena přeskládaným stávajícím opevněním břehu, tak aby i zde byl zachován přírodní charakter koryta.